Čestmír Suška - Posvěcení prostor
Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov
14. květen – 7. červen 2012
Na neoficiální scénu českého umění vstoupil Čestmír Suška na konci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Spolu se svými vrstevníky představoval jakousi konceptuálně orientovanou a ne zcela vyhraněnou mezivrstvu mezi 12.15 a Tvrdohlavými, dvěma uskupeními spjatými s tradičními médii malby a sochy, což ilustruje i skutečnost, že další z jejích výrazných zástupců Ivan Kafka se stal členem 12.15, zatímco ve stejném roce narozený Suška byl nejstarším umělcem ve skupině Tvrdohlaví. Vřazení do historických souvislostí je v jeho případě důležité i proto, že v osmdesátých letech patřil k organizátorům výtvarného života právě této „mezigenerace“: uspořádal např. „pracovní setkání“ ve svém vesnickém domě v Malechově na Klatovsku (1980 a 1981) nebo výstavu Sochy a objekty na malostranských dvorcích (1981), kde byli zastoupeni i umělci o generaci starší. Na obou projektech Suška prezentoval prostorové instalace, založené na existenciálním pocitu. V jeho tehdejší tvorbě se objevují některé divadelní principy. Ostatně v roce 1981 spolu se dvěma přáteli založil Výtvarné divadlo Kolotoč, které spojovalo vizuální prvky (objekty, masky, projekce) s hereckými výstupy a scénickou hudbou. Jedno jejich představení se pak stalo součástí celovečerního filmu Tomáše Vorla Pražská pětka.
Z textu Marcela Fišera
Někdejší člen významné výtvarné skupiny Tvrdohlavých nemusí chodit do módních fitness studií – jeho umění je vlastně těžká dřina! Před časem vydlabával působivá díla z kmenů velkých topolů. A mnohá z nich se stala obdivovanou ozdobou galerií.
Dnes si vybírá ještě obtížnější práci. Je posedlý vyřezáváním vzorků do cisteren, které původně sloužily smíchovskému Staropramenu ke zrání piva. Pracoval již s různými materiály, se dřevem i sklem, zajímaly ho ve vztahu k výtvarnému umění i divadelní postupy. K železu však měl kdysi odstup jako k civilizačnímu výtvoru.
Ale když na své stáži v americkém Vermontu uviděl na smetišti velkou kovovou polokouli, odříznutou ze zásobníku plynu, byl jako uhranutý: „Pochopil jsem, že ji tam nemůžu nechat,“ přiznává. Naučil se tedy svařovat i vyřezávat kov. Obzvlášť ho fascinuje práce s plazmovým hořákem: „Cosi podobného se děje i na povrchu Slunce! Připadá mi úplně zázračné, že něco takového mám v ruce.“
Ve Vermontu pak nakoupil takových polokoulí osmnáct. Skulptury z nich vytvořené nyní putují po výstavách po celých Spojených státech. Po návratu z Ameriky nakonec našel materiál i v Čechách – to když na břehu Vltavy uviděl hromady rezavých cisteren.
Jeho rozměrná díla se nikam dovnitř nevejdou – a tak pracuje i v zimě venku, v zahradě u hangáru v Řeporyjích, kde díky pochopení Obecního úřadu zřídil i pro jiné umělce Sochařské studio Bubec. Hala i dvůr se tak trochu podobá svatyni mytických Kyklopů, kde se sochař v kožené zástěře a s ohněm v ruce pohybuje jako bájný Hefaistos. Studio se mimo jiné snaží vylepšit prostředí obce a citlivě spolupracuje při úpravě pražského Prokopského údolí.
Už od začátku 90. let se Suška zabývá vztahem vnějšího a vnitřního prostoru sochy, jenž pak někdy evokuje až dojem žebroví gotické katedrály. „Inspirací k vyřezání vzorů do cisteren jsou obyčejné všední věci, s nimiž se denně setkáváme. Líbí se mi jednoduché vzory a ornamenty, které jsou všude okolo nás, vzor utkaný na šále, záclonách, ubruse, nebo přírodní ornament šupin na šišce. Sochy z cisteren pak dostaly podle toho název – Ubrus, Šiška… Když ornament aplikujeme na industriální nádobu, která má specifický výraz sama o sobě, vznikne kontrastní kombinace, která mě zajímá – krajky v prostoru.“
Z textu Evy Jeníkové
Koncem osmdesátých let v uvolněnějším období dekadentního závěru Normalizace realizoval ve veřejném prostoru také příslušník nové generace sochař Čestmír Suška. Ve stylu „České grotesky“ vytvořil pro pražská sídliště hned několik monumentálních humorných soch jako Rytíř, Šťastný princ, Závit, Prase na procházce, Obr, Velryba a Žába. Jeho originální exteriérové plastiky inspirované třeba zahradní skalkou, samorosty nebo totemy, se zcela vymykají dobovému homogennímu výtvarnému generelu panelových sídlišť. Spřízněnost můžeme nalézt jenom s několika dalšími jeho vrstevníky jako je Kurt Gebauer, Ellen Jilemnická nebo Jaroslav Róna, se kterým byl od roku 87 jedním ze členů tehdy progresivní skupiny Tvrdohlavý. Oficiální realizace ve veřejném prostoru města odvislé od výběru architekta, se mu také stali způsobem, jak jako mladý neangažovaný umělec, vystavit svoji tvorbu mimi oficiální a cenzurované výstavní síně. Zábavný partyzánský přístup si osvědčil již v roce 81 na legendární výstavě Malostranské dvorky, která byla jakýmsi aktuálním příkladem žánru "Site Specific Works". K nebývalé popularitě této výstavy, jistě dopomohlo i to, že byla paranoidními úředníky Národního výboru, jako domněle politicky nebezpečná, zakázána.
Z textu Pavla Karouse
Tématem Suškova umění tak může být svoboda. Svoboda, která ukazuje krásu stvořeného světa. Jakoby prováděl diváka a ukazoval mu: pohleďte, jak hluboká je povaha toho, co nás obklopuje. Sochař objevuje pro diváka nejen, to, co je vidět, ale i to, co vidět není. Objevem moderní doby (počátku 20. století), moderního sochařství byl prázdný prostor. I tento prázdný prostor lze znásilnit a autor pracuje s prázdným prostorem velmi citlivě. Jeho sochy jakoby někdy tento prázdný prostor obalovaly, stávaly se krajkou, díky niž můžeme podobně jako za rozevlátou záclonou tušit vítr. Krajka ubrusu, nebo záclony je vtělena do materiálu těžkého až brutálního – železa. Stopy civilizace.
Z textu Petra Tureckého
ČESTMÍR SUŠKA
www.suska.cz
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY :
2012 Centrum současného umění DOX, Praha
Dům umění, Ostrava
UFFO, Trutnov
2011 Muzeum Lomnice n/Popelkou
2010 Hrad Sovinec, Muzeum Bruntál
2009 Johnson State College, Johnson, VT, USA
Galerie města Plzeň, Plzeň,
Galerie 9, Praha
Art Pro Galerie, Praha
2008 O.K. Harris Gallery, New York, USA
2007 Thámova hala, Praha,
Birmingham Museum of Art, Birmingham, AL, USA
České museum výtvarných umění, Praha,
Galerie Brno, Brno
2006 Red Mill Gallery, Johnson, VT, USA
Embassy of the Czech Republic, Washington, D.C., USA
Galerie moderního umění, Hradec Králové,
Galerie Pecka, Praha,
Galerie Mázhaus, Pardubice,
2005 Dům umění, Brno,
Red Mill Gallery, Johnson, VT, USA
2004 Czech Centrum, Wien, Austria
Skupinové výstavy – výběr :
2011 “Sochařské Studio Bubec 2000-2011”, Staroměstská radnice, Praha2
2010 “Czech Art 1989 – 2009”, Danubiana Gallery, Bratislava, SK
“PLAY”, Mánes, Praha,
“Sochy ve městě”, České Budějovice
2009 “Nanoskop”, Universita Pardubice, Pardubice,
“Labyrint světla”, Ekomuseum, Praha,
“Industriální stopy”, Kladno,
2008 Griffiss Sculpture Park, Rome NY, USA
„Orbis Pictus“, Vancouver, Canada,Brussels, Belgium
“Sochy ve městě”, Brno,
2007 „Orbis Pictus“, Florencie, Itálie, Museum Hudby, Praha
„Industriální stopy“, Sculpture Forum Liberec,
„Tvrdohlavi po 20 letech“, České Museum Výtvarného umění, Praha
2006 On the Green Gallery, Shelburne, VT, USA
„Exposed!“, Stowe, VT, USA
2005 West Branch Gallery, Stowe, VT, USA
Realizace v architektuře(výběr )
2011 “Syracuse Flowers”, ocel, Onondaga Community College, Syracuse, NY, USA
2010 “Zkameněliny”, mramor, 4 ks 100 – 200 cm, Centrální Park, Praha,
“Hadovor, Pramice, Stonek”, dřevo, ocel, 3500,1000,500 cm, Kadaň
“Nekonečný ubrus”, mozaika, průměr 500 cm, Johnson State College, VT, USA
2009 “Dva psi”, dřevo, 210 cm, Základní škola, Praha,
2008 „Crosses“, ocel, 220 cm, Griffiss Sculpture Park, Rome, NY, USA
„Hvězdice“, bronz, 135 cm, Ostrava
„Ježovka“, bronz, 225 cm, Ostrava,
2007 „Cylinder with openings“, ocel, 400 cm, Wade Sculpture Park, Birmingham, AL, USA
„Koule s listy“, ocel, 104 cm, Riverside Diamond, Praha
2006 „Endless Table Cloth“, ocel, 104 cm, Johnson State College, VT, USA
STIPENDIA :
2010 Pollock-Krasner Foundation, New York, USA
2009 Vermont Studio Center, Johnson, VT, USA
2007 Wade Sand and Gravel Co., Birmingham, AL, USA
2006 Vermont Studio Center, Johnson, VT, USA
2005 Vermont Studio Center, Johnson, VT, USA
ArtsLink, New York, USA
1999 Sculpture Space, Utica, NY, USA
1995 Pollock‑Krasner Foundation, New York, USA
PEDAGOGICKÁ ČINNOST :
1999 MUNSON – PROCTOR ARTS INSTITUTE, UTICA, NY, USA,
2005 VERMONT STUDIO CENTER, JOHNSON, VT, USA
2006 JOHNSON STATE COLLEGE, JOHNSON, VT, USA
2008 UNIVERSITY OF MARYLAND, MD, USA
2010 JOHNSON STATE COLLEGE, JOHNSON, VT, USA
Zastoupení:
Národní galerie Praha, Galerie B. Rejta Louny, Východočeská galerie Pardubice, Galerie Hradec Králové, Galerie Klatovy – Klenová, Univerzita Karlova v Praze, Kancelář Pražského hradu, Komerční banka, Praha, Johnson State College, VT, USA, Onondaga Community College, Syracuse, NY, USA, Arhus Kunstbygning, Dánsko, v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí.