Jedenáct - Absolventi ateliéru Sklo v architektuře Mariana Karla
Jedenáct
Absolventi ateliéru Sklo v architektuře Mariana Karla na Vysoké škole umělecko-průmyslové
Zážitek, který opravdu graduje. Vydáte se moderním průmyslovým městem, z nádraží Vás vede hlavní městská osa úspěšnou výstavbou konce let šedesátých, pak musíte přežít několik skvrnek současnosti, abyste vychutnali počátek dvacátého století s plasticitou kvalitního art deco i neohistorismu. Historická brána Vás vpustí na kouzelné Pernštýnské náměstí, kde zcela zklidněni, bez vzruchu současného tržního světa bohatého Polabí, ještě před zámeckými zahradami oceníte opravdu čarovný harmonický předhradní prostor, nádherně a logicky česky nazvaný Příhrádek. Tam, v čerstvě zrekonstruovaných drobných klenutých prostorách, čeká opravdová třešnička na dortu – Galerie města Pardubic s novou významnou výstavní prezentací.
Ještě na venkovní ploše upozorní kolemjdoucí objekt Mariana Karla (a také provokativní text Jana Fabiana), že se uvnitř odehrává něco neobyčejného. Ano, emeritní profesor pražské VŠUP, jinak pardubický rodák, poprvé (kupodivu) vystavuje ve svém rodišti. Je obklopen absolventy svého ateliéru Sklo v architektuře (později přeladěném na Prostorovou tvorbu) a dává možnost nahlédnout do jednoho z nejpozoruhodnějších projektů své doby. Marian Karel soustředil ve svém ateliéru výjimečně svobodné tvůrce, kteří navíc postupně opouštěli původní sklářskou orientaci a pod laskavým a chápajícím vedením svého pedagoga rozvíjeli jejich originální a svobodný vztah k tvorbě i materiálu. Jedenáct absolventů na této výstavě tak svými díly, realizovanými a umístěnými zcela svobodně bez uctivého ohledu na komorní rozměry čtyř sálků představuje ducha jednoho z nejzajímavějších výtvarných školních ateliérů českých výtvarných škol konce dvacátého a počátku jednadvacátého století. Spolu s kurátorem se soustředili na díla, která bez ohledu na rozměr, co nejvíce odpovídají jejich naturelu, směřování a tvůrčímu výrazu.
Karlovy práce naleznete bez obtíží – všechny uctívají sklo a jeho možná divákem nečekané vlastnosti. Navíc, jak je u Mariana Karla zvykem, dodávají celé expozici lehkost, propojují ji, završují a potvrzují i správný humor. Samozřejmě, že celé prezentaci dominují díla robustní – od nečekaně vtipné okenní skládačky Hynka Vacka, přes elegantně zakřivenou sololitovou prolézačku Martina Daška, po Zdvořákovu skladovou ušlechtilou zavěšenou instalaci v zadním sále. K těm robustním dílům se hlásí již zmíněný nápis Jana Fabiana před čelní stěnou galerie anebo připomínka jeho chodícího domku na vloženém videozáznamu. Na straně druhé vnímavý divák ocení i práce zjevně křehké – jsou jimi například šplhající postava či netopýr Petra Stanického, zajímavé akrylové obrazy Aleše Jírovce, japonsky dokonalé miniatury Tetsa Ohnariho nebo vtipné listování stěnou Petry Kučmášové-Jackmannové. Svá politická témata zde nenápadně připomíná buditel Lukáš Machalický, nepřehlédnutelná jsou díla Olgy Pětivoké či Jaroslava Prokeše.
Celek je zprávou o svobodě názorové, materiálové i tvůrčí, o přátelství i souhře v rámci ateliéru. Je současně nečekanou informací o současné vývojové fázi tvorby zdánlivě náhodně vybraných mladých autorů přímo na startu jejich profesionální tvorby. Výstava ale hlavně potvrzuje kvalitu práce bývalého ateliéru, vzdává hold Karlovu působení na škole a šťastně obohacuje výstavní nabídku Pardubic, tohoto výrazného českého moderního města. Lze si přát, aby tato galerie i její tým dále mohl pokračovat ve svém výstavním programu, neohrožován i zde přítomnými konzervativními tendencemi (viz nedávné uzavření Galerie Mázhauz).
Josef Vomáčka / Fotografie Markéta Kinterová
Jedenáct / Galerie města Pardubic, Příhrádek 5, Pardubice-Staré Město