Man Ray

Muzeum Ludwig - Zvláštní archiv jednoho výjimečného přátelství

Ve svém grafickém kabinetu představuje Muzeum Ludwig intimní doklad o jednom nečekaném přátelství. O velkém přátelství dvou velkých mužů a jedné krásné ženy. Kurátor a sběratel Leo Fritz Gruber (a jeho krásná paní Irena) se koncem roku 1950 spřátelili s jedním z kultovních tvůrců moderního světového umění dvacátého století, Man Rayem. A toto přátelství, realizované vlastně už jen v Evropě, protože slavný Američan se v roce 1950 podruhé přistěhoval do Paříže, aby zde zůstal, žil a tvořil, vydrželo až do jeho smrti v roce 1976. Po celou tuto dobu vznikala intimní Gruberova sbírka obsahující nejen vybrané fotografie a portréty, ale také texty, koláže, drobné objekty. To vše dnes můžeme vidět na vlastní oči – a že je na co se těšit. Uvidíte portréty Pabla Picassa, Jeana Cocteaua, Maxe Ernsta, Dory Maar a dalších. Uvidíte portréty a místa Rayova velkého světa poloviny minulého století, toho světa, od kterého jsme byli hloupostí a brutalitou tehdejšího režimu neprodyšně odstřiženi. Zaujme i fakt, že Man Ray v Praze na pozvání Karla Teigeho přednášel a že byl velkým obdivovatelem Tylova a Fuchsova Veletržního paláce. Též ho fotografoval, vždyť to byla třetí největší stavba tehdejšího světa a estetická zadání této budovy Man Rayovi samozřejmě konvenovala.

Man Ray to neměl v životě zpočátku vůbec jednoduché. Jako dítě rusko-židovských přistěhovalců získal počátkem dvacátého století, přestože žil v židovské newyorské čtvrti Williamsburg (v Brooklynu), nenápadné a elegantní nové příjmení – Ray (šikana namířená proti Židům existovala bohužel všude…). Všichni spíše předpokládali, že bude architektem, on však, okouzlen impresionisty a posléze i navazujícími výtvarnými i filosofickými směry, začal kreslit a malovat. Finální orientace však nakonec byla jiná – jeho kubistické obrazy příliš nezaujaly – i když se pohyboval v komunitách radikálů a anarchistů, nebylo to příliš platné. Počáteční zklamání bylo však po Rayově prvním příchodu do Paříže ve dvacátých letech okořeněno přátelstvím a spoluprací s Marcelem Duchampem. Sledoval a dokumentoval jeho práci, spoluvytvářel zajímavé objekty a jiná díla, natáčel experimentální filmy, poznával všemožná kouzla i nástrahy moderní tvorby. A tak se v něm zažehl nikdy neuhašený  (a neuhasitelný) plamen novátorství, hledání, experimentu. Man Ray zaujal tehdejší Paříž a měl vúčihledně štěstí, protože jeho experimenty oslovily i důležité osobnosti spoluutvářející nové hvězdy, mýty a kulty. A takovým byl nejen Andre Breton, ale také například Jean Cocteau. V polovině dvacátých let už měl Man Ray vše jasné – stal se jednou z největších, již světových
hvězd moderního umění. Nejenže spolupracoval se surrealisty, ale podílel se i na jiném úžasném produktu – dada.

V Paříži pokračoval ve vytváření koláží, asambláží, na svých portrétech samozřejmě používal masivně americkou retuš. Souběžně  však vyrostl ve velkého portrétistu a tvůrce avantgardní módní fotografie. Časopisy jako Vogue nebo Harper´s Bazaar byly poctěny jeho pracemi, Ray se začal těmito díly živit, aby mohl pracovat nadále na poli volné tvorby. A tak jsme mohli v jeho portrétech sledovat všechna slavná jména té doby – Antonina Artauda, Jeana Arpa, Braquea, Bretona, Daliho, Joyce, Hemingwaye, Matisse, Miróa, Gertrudu Steinovou či Virginii Woolfovou, na straně druhé pak být překvapováni dalšími a dalšími fotoexperimenty i odvážnými uměleckými filmovými objevy. Ray experimenoval s prostředky mechanickými i chemickými, se zaostřováním, stíny, maloval světlem, vytvářel fotogramy, abstraktní fotografii.
 
Válku prožil v Hollywoodu, bez Paříže a jejího intelektuálního světa však nemohl být a proto se v roce 1950 vrátil zpět do svého milovaného místa. Byl doslova nesmrtelným a nenahraditelným – vždyť jakoby to bylo včera - jeho fotografie Catherine Deneuve či Juliet Gréco fasinovaly svět. A začala velká éra jeho restrospektivních výstav- od Fotokiny v Kolíně nad Rýnem, přes velké pařížské výstavy a konečné uznání ve vlastní zemi – jeho obří prezentace v New Yorku a v Los
Angeles byly přijaty opravdu triumfálním způsobem.

To vše si připomeňme, až budeme v Kolíně znovu obdivovat jeho velká portrétní i jiná díla..

Josef Vomáčka
Fotografie: Muzeum Ludwig

Muzeum Ludwig, náměstí Heinricha Bölla, těsně vedle kolínského Dómu.


Přílohy

Cost-Club.com: Best Cosplay Costumes for Sale