Nové budovy v historickém prostředí - rozhovor

Rozhovor s inf. arch. Romanem Čerbákem na téma Nové budovy v historickém prostředí
Brno

 

Brno dnes laickému návštěvníkovi nabízí historické centrum vlastně ve třech vývojových podobách. V okolí vrchu a kostela na Petrově jsou zachovány historické části středověkého půdorysu a původu, velkou část centra pak tvoří typická zdobná architektura devatenáctého století a velmi silně je zde zastoupena také moderní tvorba třicátých a čtyřicátých let. Možná právě proto je Brno místem, kde se zdánlivě snadno provádí dostavba i nová moderní výstavba, i když samozřejmě v poměrně omezeném rozsahu. Genius loci i vzdělání a originalita moravských a zejména brněnských architektů jsou určitou zárukou kvalitního výsledku. Podívejme se napřed na ty stavby, které byly přivítány s nadšením a podle mého názoru do města dobře zapadly.  Máte pocit, že Dopravní podnik města Brna v Novobranské ulici od architektů Wahly, Rusína, Nováka a Valenty a Grymův, Škrabalův a Sapákův Kapitol v ulici Rašínově splnily zadání – doplnit, obohatit a nerušit?

Ano, centrum města bylo velkou asanací poznamenáno, myslím ale, že ke škodě všech (rozhodnutí asanovat – 1896, zbouráno 238 domů, z tehdy stojících 572, ale plánováno bylo zbourání 429). Bojím se, že se asanací „genius loci“ částečně vytratil. Sice se díky tomu přímo v centru mohlo postavit několik významných funkcionalistických staveb, to je ale bohužel chabá útěcha za ztrátu jakéhosi „kouzla“ či „atmosféry“, které můžeme zažít v historických městech jižní Evropy, ale třeba i v nedalekém Krakově. Moderní stavby tu tedy mají větší tradici, i veřejnost je na ně více zvyklá, jsou v historickém jádru a vhodně se do něj začleňují (respektují tradiční blokové uspořádání) a obohacují ho. Spolu s Vámi si tedy myslím, že takto pozměněné centrum je schopno či připraveno přijímat moderní architekturu lépe. Město by to možná dokázalo, ne tak ale (všichni) památkáři.
To si můžeme vysvětlit na konkrétních příkladech - např. budova „hudebně dramatické laboratoře“ pro JAMU – původní návrh ateliéru Archteam, který soutěž v roce 2003 vyhrál, byl několik let z popudu památkářů měněn, až do akceptovatelné podoby, která je v současné chvíli v realizaci. Osobně se však domnívám, že je to podoba architektonicky slabší, původně byla uliční fasáda bíle omítnuta s několika horizontálními a nepravidelně rozmístěnými okny – tohle řešení nebylo přijato kladně. Další verze fasády byla z barevného skla, ta se zdála příliš prosklená, až nyní byla akceptována plná fasáda s pouze jedním horizontálním oknem. Myslím, že fasáda s více drobnějšími prvky, okny, je mnohem zajímavější a tradiční fasádě vlastně podobnější – okna dělí velkou plochu, je to principielně historické fasádě mnohem blíže než modernisticky a radikálněji pojatá velká holá plocha s jedním pásovým oknem, kdy celek působí mnohem větší.

Novodobá výstavba v historických centrech je závažné téma – proto se ho také NPÚ v současné době svým mediálním programem snaží otevřít. Hlavní teze zní:  problém není apriori novostavba v centru města; problém je kvalita versus nekvalita v historickém prostředí. To samozřejmě logicky přináší otázku, jak kvalitu poznat, jak ji vyžadovat a prosazovat. Dostávám se na tenký led mnoha faktorů - kvalitní - tedy kultivovaný a osvícený investor, kvalitní - tedy talentovaný a k již existujícímu ohleduplný architekt (musí ale kvalitní nejdříve rozpoznat a poté se snažit ho doplnit a umně zhodnotit) a kvalitní - tedy vzdělaný a „nerigidní“ památkář. To vše se potká opravdu málokdy. Přidáme-li k tomu ještě různé požadavky dalších úředníků jsme opravdu před těžkým úkolem...

Děkuji za lichotku o vzdělaných a originálních architektech, minimálně, co se originality týče, jsme ale v Brně ve svízelné situaci spočívající v neschopnosti a vlastně asi i v nevůli vymanit se z onoho slavného meziválečného odkazu. Takže stavby, které tu vznikají (samozřejmě v tom lepším případě, protože ani my nejsme ušetřeni běžné, nejčastější a nejrozšířenější záplavě banálních, podprůměrných staveb), jsou v tzv. „neofunkcionalistickém“ stylu a rozhodně o nich nelze mluvit jako o originální architektuře, natož pak sledující či vytvářející soudobé tendence. Např. v porovnání s některými zahraničními ateliéry – ať nechodíme daleko – rakouské Alles wird gut, Feld 72, Non conform, Querkraft a dalšími jsme na tom z hlediska kvalitní soudobé architektury tristně.
Řekněme, že to jsou „řemeslně“ výborně zvládnuté stavby, které jsou ve výsledku, i díky všeobecné nekvalitě, určitě nadprůměrné, i když bychom si ale všichni přáli, aby tohle byl právě spíš průměr. Takový je můj názor na Dopravní podnik města Brna i „Kapitol“. Rozhodně objemově vhodně doplnily proluky ve struktuře města,  obohatily ho, tedy myslím, že Kapitol díky svému komerčnímu parteru více (samozřejmě, že z městotvorného hlediska jsou potřeba i byty, které těmto budovám chybí), ale můžeme určitě, Vašimi slovy říci, že „neruší“. Na rozdíl od např. v současné době dokončované stavby „Magnum city center“ (mimochodem vítěz soutěže „Stavba roku Jihomoravského kraje“ v kategorii stavba občanské vybavenosti), nebo připravovaného „Paláce Českých drah“, kdy oba tyto objekty působí (svým tvaroslovím, materiály, členěním atd.) jako 20 let staré pokusy v provinčním městě balkánského vnitrozemí ... (bez urážky mého oblíbeného Balkánu).  


Současné Brno nabízí v centrální části také víceúčelové domy – veřejnost nebyla proti víceúčelovému domu na ulici Milady Horákové od architektů Borákových a Martina Příhody, odborníci ještě více tleskali Šmédkovu obytnému domu v Pellicově ulici z roku 2010. Daleko kritičtěji se však veřejnost postavila k novému obchodnímu domu na náměstí Svobody. Jaký je Váš názor na tyto tři budovy?

Vysvětlení, proč se veřejnost postavila především proti „Omeze“ je prozaické – stojí na hlavním náměstí. Kdyby tam stála některá z Vámi uváděných staveb, stihl by ji, myslím, stejný osud... Tolik k tomu, jak se laická veřejnost (a nejen ona) vypořádává s „dlouhodobými“ (což stavby jsou) změnami ve svém okolí (ačkoli jsou dle mého názoru v zásadě k lepšímu). Z těchto tří považuji za nejzajímavější objekt na Pellicově ulici, i když chápu výtky některých (nejen památkářů), že parter slouží převážně vjezdu do garáží, že uliční fasády jsou k veřejnému prostoru arogantní, protože jsou takřka bez oken. Přes to všechno myslím, že je architektonicky nejpovedenější, i když i o něm částečně platí výše zmíněné. Na obranu architekta musím říci, že jedna dobře míněná provozovna v parteru stále nenašla svého nájemce a větší prosklení dvorní fasády je dáno orientací ke světovým stranám a poměrně složitou parcelou. Polyfunkční dům na ulici Milady Horákové vnímám podobně jako Omegu – důležité a svým programem městotvorné objekty (obchody, kanceláře, byty). Dle mého soudu je ale Omega na náměstí Svobody, z hlediska památkové péče, v pořádku.

Specialitou Brna se zdá být trend úprav a oprav veřejných prostor. Za všechny bych připomenul úpravy náměstí Svobody a Moravského náměstí. Jak se na tyto činy dívají brněnští památkáři?

Brněnskou „specialitou“ to tedy opravdu je, ale často podle klíče, který trefně popsal Vladimír Czumalo v časopisu ERA 21 č. 5 / 2004. Náměstí Svobody dopadlo tristně, myslím, že je to promarněná šance. Např. ve srovnání s úpravou Horního náměstí v Olomouci od HŠH, zaostáváme (i když odpovídá, to výše vyřčenému o geniu loci, atmosféře města: citlivá, nápaditá rekonstrukce v tolik neponičené Olomouci a těžkopádný zásah, ve více „změněném“ Brně). Nejdříve nerespektování výsledků urbanistické soutěže, potom výběrové řízení rozhodované pouze na základě nejnižší ceny (ostatně velký problém současné doby, stavění a veřejných rozpočtů vůbec!) - takto „zakázka“ doputovala k dopravnímu inženýrovi Vlastimilovi Novákovi. Zvítězilo tedy neinvenční řešení dopravního inženýra, technicistní a utilitární stavba (např. výdech kolektoru vedle laviček). Soutěže se účastnil také ateliér RAW, ten pak návrh městu prodal, ale většinu stavby kontroloval pouze Ing. Novák, i když výběr dlažby prý neměl pod kontrolou ani on. (Strana zelených prosadila v koalici, ve které zasedla v roce 2006, že se prověří jedna veřejná zakázka provedená minulým zastupitelstvem. Zvolili rekonstrukci tohoto náměstí – audit odhalil 14 protiprávních kroků, právní následky mi nejsou známy. Že by se vše podle zvyků v ČR zametlo pod koberec?) Nedávno proběhla veřejná urbanistická soutěž na tzv. „Římské náměstí“, uvidíme jak to dopadne, dle slov zastupitelů se výsledek zanese do regulačního plánu (ten je v této lokalitě, mimochodem, dosti podobný výsledku soutěže... a platný je od roku 1994, takže se obávám, že najít sílu a kapitál k realizaci je mimo možnosti a schopnosti politiků, respektive nevím jaký impulz by musel přijít aby se návrh opravu realizoval. Veřejná urbanistická soutěž je ale samozřejmě správný a v důsledku především pro město výhodný krok). Je to nejmenší a nejméně významné náměstí v Brně. Ta dvě větší (Dominikánské a Moravské) rekonstruuje ateliér Petra Hrůši, jedno pak ateliér RAW. Ten navrhl opravy Zelného trhu, ale současná situace je prapodivná – město jako by nechtělo s architekty (obecně) spolupracovat. Ideální je ale dle mě stav, kdy se na realizaci podílí sám autor návrhu.
Pozitivní na rekonstrukcích náměstí je bezesporu to, že pomalu přestávají být veřejným hromadným parkovištěm, ovšem při úbytku těchto míst auta parkují všude možně či nemožně, na chodnících, před sloupky znemožňujícími jim vjezd do historického centra atp., „naštěstí“ máme benevolentní Magistrát, takže výjimku vjezdu dostane opravdu takřka každý.


Není vše zcela v pořádku u série dalších staveb – pod palbou kritiky se ocitnul polyfunkční dům  v Josefské ulici (architekt Mikšík), přestavba Prokopova Schwanzova paláce od architekta Juříka anebo Gálův Velký Špalíček, jehož otevření dokonce následovaly i masové demonstrace a petice. Do jaké míry zde mohly pomoci orgány památkových úřadů?


Jistě, vše jsou to ony příklady záplavy nekvalitní – ve smyslu nejjednoduššího a nejlevnějšího, typizovaného řešení všech prvků, detailů, nejlevnějších materiálů atd. – podprůměrné, banální architektury. I když i zde můžeme, při troše snahy najít nějaká pozitiva. Např. polyfunkční dům na Josefské – jeho vyšší část mi nepřijde tak špatná, a urbanisticky věřím, že k tomuto kroku, tedy jakémusi neuzavření ulice, nelogické výšce, potlačení funkce nároží byl architekt donucen nějakými okolnostmi; normami či někým (investor, úřady…?)  nechce se mi věřit, že by tohle mohl být záměr... Juříkova přestavba je také bohužel příkladem výše zmiňovaných nešvarů a „Gálův“ (on není jeho, ani záměr není jeho, nýbrž investora, jeho je pouze absence talentu a morálky) Velký Špalíček už je zbytečné po sté komentovat. Zarážející a nepochopitelné je, že tento „architekt“ nyní připravuje pro investora výstavbu obrovského Shopping Mallu – Brno centrum, Veletržní 1 -  v těsné blízkosti Mendlova náměstí na Starém Brně! A takovýchto přehmatů proti městu máme aktuálně více, např. další shopping mall, „Au-park“.  
V těchto případech je památková péče bezradná, zde jde o byznys a ne o architekturu, tito lidé by měli své záměry konzultovat na NPÚ, což pochopitelně nedělají, protože společnou řeč s památkáři by našli jen těžko.
Např. proti Hypermarketu vedle Mendlova náměstí, protože leží mimo MPR a jde o novostavbu, nemohou památkáři příliš dělat. To je selhání OUPRu, případně zastupitelů, kteří by měli, např. po konzultacích s odborníky, pochopit, že jde o velice nevhodnou stavbu... Myslím, že především politici by měli přinášet konkrétní představy rozvoje, což ale většina z nezájmu a neznalosti nedělá. Nemusí být urbanisté, stačilo by, kdyby s nimi spolupracovali a diskutovali.
Kdyby byl politický zájem na tom, aby důležitá a odborná rozhodnutí dělali kompetentní lidé, byla by zřízena obdoba zrušeného Útvaru hl. architekta, která by měla být na politické moci co nejméně závislá. Na přelomu roku by neproběhlo výběrové řízení na vedoucího OUPRu tak diletantským způsobem - bez předcházející širší diskuse byl po cca 14 dnech zveřejnění výběrového řízení neodbornou komisí vybrán prověřený a loajální úředník.
Nebezpečné je, že když s představami nepřijdou zastupitelé přicházejí developeři, kterým výše zmíněná negativa vyhovují. Vznikají pak na městě parazitující stavby, jako např. Vaňkovka nebo v současnosti připravené shopping mally u Zvonařky (Aupark), u Mendlova náměstí, či dostavba Tesca. Nevytváří živý městský parter, jsou monofunkční, po zavírací době kolem nich vzniká město duchů, zvyšují individuální automobilovou dopravu, jsou mimo měřítko a strukturu města etc.


Brno je pověstné i tím, že se postupně daří zachraňovat původní velmi kvalitní městský parter – výkladce obchodů, reklamní nápisy, materiály... Dokonce se daří do tohoto nově vznikajícího kvalitního kontextu zasouvat další zajímavé drobné obchodní a společenské úpravy interiérů – například oblíbené Café Steiner a podobně. Tento trend ve velké většině moravských a českých měst neznáme. Vznikají tato díla také ve spolupráci s územním památkovým pracovištěm ?

Myslím, že až na pár výjimek se Brno potýká s tím, s čím většina českých měst – záplava nevkusu, provozoven kasin, heren, pokleslého grafického zpracování, ve kterém se např. parter jedné z hlavních ulic (Masarykovy) mění ve „věšák“ pro reklamu, prostor pro balicí papír, izolepou přilepený k výloze, s nápisy „vše za 39“ atp. Výlohy přestaly sloužit jako výlohy - prestižní značky se přesunuly do zmiňované Vaňkovky (naruby obrácené stavby – „ulice“, ale ve skutečnosti soukromý prostor, v interiéru, venku rampy pro kamiony a holé zdi) a ve městě zůstávají obchody, které vlastně nemají co by do výlohy umístily, nemají nic k čemu by výlohu mohly upotřebit, a tak ji polepují v celé ploše bezduchými reklamami, ze kterých je na první pohled jasné, že pravdou je pravý opak toho, co hlásají. Ne, Brno opravdu veřejný prostor a úroveň parteru nikam výš neposouvá, je to smutné, ale je to tak. NPÚ se tomu snaží zabránit, samozřejmě povoluje označení provozovny, i když designéra nebo architekta si k tomuto „úkolu“ přizve málokdo. Snažíme se bránit polepům výkladců, pouze reklamnímu zneužívání parteru atd., ale tyhle věci se často dějí nelegálně, žádný postih nehrozí, polep se může během chvilky odstranit, navíc majitelé se brání, že je to součást interiéru stavby atd. Pokud přece jen nějaká kvalita vznikne, tak je to většinou díky osvícenosti investora a kvalitě architekta, na NPÚ v Brně se snažíme alespoň zabránit největším pohromám.   



Přílohy