Pavel Šmíd - Spiklenci

 

Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov
5. – 29. listopadu 2012


"Sbírám různé obrázky z časopisů, historické fotky apod. Cokoliv, co mě zaujme. Čím méně rozumím, co se na nich děje, tím více mě zajímají. Obvykle se pod banální situací skrývá ještě něco jiného. Něco co nezamýšlel ani autor fotografie, ani aktéři těch zachycených situací. Proč to dělám úplně přesně nevím, ale někdy mám pocit, že jsem našel klíč k jejich porozumění a používám je jako předlohy pro své obrazy. To jedna část mé práce a ta druhá je skládaní těch útržků minulosti k sobě. Časová perspektiva se ztrácí. Obrazy zdaleka jsou mně často blíž než ty, které se udály teprve nedávno. Cítím z obličejů a gest podobnou energii a emoce, které sdílíme všichni. Smutek, zmar, následná radost, naděje a víra budoucnost. Jen se to nikdy neděje v tomto pořadí, ve stejném čase na stejném místě a  všem lidem stejně. Vítání vůdce v Liberci a vítání osvoboditelů v Praze má stejnou  dávku nadšení jako pokoření obyvatelé zničeného Berlína a vězni z Dachau mají stejně vyhaslé oči.
      Rádi podléháme kolektivním snům, nadideím. Někdy jsou nám  vnucovány, ale častěji je  nadšeně sdílíme. My jsme přece na té správné straně a náš boj je historicky nutný a spravedlivý. Nejde mi o relativizování viníků a obětí ani pacifismus, jen chci upozornit na to, že co se ideí týče, je možná spolehlivější věřit svým malým  osobním touhám a snům, byť nevypadají tak vznešeně, než těm velkým, zdánlivě důležitějším, které se ve výsledku mohou proměnit v jednu velkou iluzi."

Pavel Šmíd, z textu  k výstavě Velká iluze, červen 2012

 

 

 





Při pohledu na Tvoji práci je téma a jeho uchopení centrálním problémem. Podle čeho volíš různé strategie?

No, strategie je slovo, které mě trochu dráždí. Kdybych měl strategii, tak bych neměl ten „centrální problém“. Žiju v čase který začíná někde v Ostravě a končí dnešním a zítřejším dnem atd. A v tom prostoru se stalo tolik věcí. V Ostravě to bylo jednodušší. Okolo bolševikem zmenšený, ale srozumitelný svět a šedivo a spousta přátel a povídání. Pak to padlo a svět se zvětšil. Pak  Praha. Už  jen mlčenlivý pohyb metrem byl pro mě nepochopitelný. Škola s usměvavými ambiciózními studenty (včetně mě). A výtvarné a malířské problémy. Témata plují vzduchem jako balónky, stačí si je jen vzít. Pak se to vždycky nějak zamotalo, tak se téma zase odpinklo. Dlouho mi trvalo, abych si zase rozuměl, abych se viděl. Prostě, kdybych pracoval jinak, tak bych lhal. Těmi pokusy a omyly si mapuju prostor, trochu jako slepec, který všechno musí domýšlet. Čím víc něčemu nerozumím, tím víc mě to příjemně dráždí. Pak téma uchopím a ono se mi vytratí. Ale zjistil jsem, že kroužím pořád okolo stejného. Je to dobře?

Mám pocit, jako bys nám chtěl svět popsat, když už mu nemůžeme rozumět

Já myslím, že si každý vytváří svůj univerzální svět, ve kterém se chce s jistotou pohybovat. Trpím představou, že si musím všechno vyrobit. Trochu jako kulisy do pimprlového divadla. Taky, když něco namaluju, něco „reálného“ jako bych to teprve uviděl. Namaloval jsem obrázek z nákupní igelitky, dodnes je běžně k vidění. Je na ní mladý solidní usmívající se pár, elegantně popíjející šampaňské na jarní louce. A tenhle bukolický výjev je orámován věncem masa,koblih a ovoce aj..Geniální podobenství anonymního reklamního grafika, kterého si nikdo nevšiml. Tak jsem ho ukrad a výborně jsem se s ním bavil. Ten se obraz se ale nikomu nelíbí, je příliš děsivý. A taky existuje pocit, že to do malby nepatří.

Z rozhovoru Jany Ševčíkové s autorem




Pavel Šmíd, Mgr., akad.mal.


Narozen 18.3 1964 v Krnově
Studium :  
SUPŠ Praha, obor Propagační výtvarnictví ( 1978-1982)
AVU Praha, ateliér prof. Sopka (1990- 1997)
Studijní pobyt na Nottingham Polytechnic school ve Velké Británii (1992)

V letech 1987 až 1990 působil v Ostravě. Byl zakládajícím členem skupiny Přirození (Balabán,Surůvka, Pastrňák a další) a účastnil se v tehdejší Ostravě poloilegálních výstav, např. Podchod 88, Salón nezávislých apod. V roce 1990 byl přijat na AVU do ateliéru malby prof. Sopka. Během studia se věnoval také divadlu. Spoluorganizoval divadelní představení na půdě Avu např. Mariken a pro ND v Praze navrhoval scénu pro operu Příhody lišky Bystroušky L.Janáčka ( režie C.Turba, premiéra - 1995). Spolu s M.Nedvědem iniciovali skupinové výstavy D.U.M. (1997), Dole v bunkru (1998) a s T.Vaňkem Megavizion (1998).
Účastnil se skupinových přehlídek mapujících současnou malbu a její aspekty ( Kolorismus  - Galerie Litoměřice, Magie barev – Galerie v Hradci Králové, Perfect tens – Jízdárna Pražského hradu ) a skupinových výstav pořádaných P.Malinou a P.Vaňousem (6.5. NoD Praha, Artnow.cz. Mánes Praha – 2003). Od roku 1997 trvale žije a pracuje v Praze.

Výstavy za několik posledních let
Samostatné:

2006 - Sebeobrana, Galerie Zlatá štika, Kolín
2008 - Hotel ICON, Praha
2008 - Galerie Fons. Pardubice
2009 - Příčné řezy, Galerie Beseda, Ostrava
2010 - Nebezpečné pakty (s H. Šmídovou), Galerie Červený kostel, Hlučín
2011 - Učitel a žák(s J. Sopkem), Galerie moderního umění, Roudnice n.L.
2011 - Královna piersingu, Galerie Dolmen, Praha
2012 - Velká iluze, Galerie Zlatá štika, Praha

Společné:

2006 - OVA, Dům umění, Ostrava
2007 - Typický obraz, Nová síň, Praha
2008 - Resetting, Městská knihovna, GHMP, Praha
2008 - Mezi zvířetem a krajinou, Galerie Klatovy/ Klenová
2009 - Prague Biennale, Praha 4
2009 - Po sametu, Dům u zletého prstenu, GHMP, Praha
2008 - 1960 -Súčasnosť /slovenské umění a čeští hosté, Dům u zlatého
prstenu, GHMP Praha
2011 - Inter - wiew 2. Nitranská galéria
2012 - Mixela, Galerie Final, Praha

Zastoupení ve sbírkách NG Praha, Galerie Litoměřice, Galerie moderního
umění Roudnice nad Labem., Galerie Olomouc aj. V soukromých sbírkách v Čechách
i v zahraničí
Cost-Club.com: Best Cosplay Costumes for Sale