Podle

(Reality) Podle

Ale, ale, co se nám to v té Špálovce děje? Výstava, která má nebo podle Vaší kombinační schopnosti, fantazie a způsobu vnímání může mít více významů a dopadů. Dvě základní karty - roviny vytvářejí základní kameny k tomuto dobrodružství.
Nově pojatý prostor připomíná hru  s galerií, hru, která odkazuje na nestálost a změnu, možná také trochu Vilímkovy roky (nakladatelství, které tuto prodejnu a galerii ve třicátých letech vybudovalo)? I tak se jedná o zajímavý pohled a vlom.
 Souběžně to možná nechtě připomíná prostor, který by někdo chtěl pronajmout, jako hezké, drahé, dobře umístěné a moderní bydlení? Architektonická úprava známé a slavné galerie na případné sídlo je důvěryhodná, veselá a inspirující. Nebo také děsivá a zavádějící. V našem trapném pražském realitním kolotoči většinou nedobrých kšeftů přímo vzorová. Vykládejte si jak chcete, zvažte, stejně to nevyjde. Kdyby...
To je ale jen jedna, i když zajímavá strana mince. Tou druhou, ještě prozatím jakoby zábavnější, je výstava replik děl Václava Špály. To je trošku jinačí  – autor, kterého minulý politický režim ve druhé polovině padesátých let použil jako přijatelného dekoratéra a vyzdobil reprodukcemi  (špatně vytištěnými) jeho děl kdejaký kout – říkali jsme si tenkrát, alespoň tak. Visel však, chlapec, všude. Generace, narozená v polovině šedesátých let, to později již nemohla spatřit, ale Špála visel v zubních ordinacích, ordinérních výčepech, policejních vyšetřovnách, ministerských pracovnách, na chodbičkách mezinárodních expresů, v mateřských školách. Postupně začal všechny dusit – a to ještě nikdo netušil, že po startu normalizace naskáče na jeho místo nekonečná série zparchantělých Muchů... Ach ano... tak tedy Špála. Ale hle – co to s námi udělá? Repliky jsou barevné, řvoucí, vtipné, přitažlivé. Najednou nádherné. Sice na sololitu a pěkně průmyslově, ale citující s vášní a rytmem.
  Posmrtná řeč, či její připomínka, která je na výstavě umístěna, není komickým  a varujícím vzlykem, je to vhled do jiné doby a je to i most k našemu dnešnímu vnímání díla, které čas očistil.
Výstava Podle nabízí zásadní ingredience, ze kterých můžete namíchat nápoj podle Vaší vlastní potřeby.  Oscilujete zde mezi nadsázkou, kritikou, ironií a parodií, touláte se vybělenými místnostmi jakoby k pronajmutí a jejich výzdoba, ještě před časem nepřijatelná, najednou vymytá a drásavě barevná, se stane objektem, nabízejícím zcela jiný či nečekaný pohled a zážitek. Ona esence autorského  trojlístku (David, Kadlec, Salák) je poctivá a neuvěřitelně citlivá. Vtipnost, slušný odstup a přitom připomínka, varování. Úžasný koncept, který Špálovce sluší, zejména proto, že je jí vytvořen na všechny její míry (myšleno doslovně, jen se trošku zamyslete). Budete odcházet možná s úsměvem, možná  postrašeni, můžete škvírami zahlédnout a lépe chápat  dvojlomnost doby. Vzpomenete na nádhernou barevnost a tematickou radostnost  Špálova díla i zajímavý příběh jeho kolonizace.

Josef Vomáčka

Přílohy