Ach, ta nádraží !

 

Ach, ta nádraží

 Když toto úterý v bývalé výtopně Masarykova nádraží představoval za účasti několika set ( !!! ) odborníků, kunsthistoriků a mediálních hvězd Benjamin Frágner sborník textů, přednesených na posledním mezinárodním bienále  Industriální stopy, připomenul výrazně i několik let se vlekoucí kauzy pražských nádraží.

 Všeobecně známá kauza zdemolovaného slavného a krásného Denisova nádraží na Těšnově začíná být překonávána serií dalších  napínavých příběhů, jejichž scénáře píše krátkodechá hamižnost a zcela jasně viditelná síť nadstandardních vztahů. Přestože je každému jasné, snad ne jen Českým drahám, jak skončí současná fáze finální ropné krize, probíhá u nás v celé zemi tvrdohlavý odklon od železniční nákladní dopravy stále hlouběji a v podstatě s již brzy viditelnými následky. Dráhy se počínají zbavovat svých ploch, kolejišť, skladů, nádražních budov či nákladových nádraží stále rostoucím tempem, nabízejíc svůj majetek za často velmi podezřelých podmínek. Drahé plochy, zejména ve středech měst, budou okamžitě obsazovány bohatými investory, kteří je zúročí stavbami kancelářských a obchodních prostor v míře, která se vbrzku začne jevit jako nesmyslná.

Odejmutí ochrany nádraží Bubny a prodej jeho opravdu rozsáhlých ploch otevírá dveře dalšímu spekulativnímu stavebnímu třesku, nejistota okolo Masarykova nádraží a slyšitelné mlaskání nad jeho přímo v centru města ležícími prostorami s památnými budovami z poloviny devatenáctého století je podezřelá, léta trvající dohadování o letištně-kladenské rychlodráze svědčí o zásadní nerozhodnosti a neexistenci priorit v rozvoji města.. Technický  stav většiny dalších pražských nádraží vede často k dalším neuváženým krokům. Vždyť rušení ideálně položeného a architektonicky cenného nákladového nádraží na Žižkově, chystané zásadní zmenšení smíchovského nádraží, v rozporu s koncepcí většího zapojení železniční sítě do pražské městské dopravy nefunkční vinohradské či michelské nádraží a v neposlední řadě i prodej překrásného nádraží Vyšehrad ( arch. Balšánek, 1891) za velmi složitých a podle řady medií i podezřelých podmínek jsou v souladu s citovanými „železničními"  trendy.

Tady bychom se měli zastavit - dodnes neví kupec, co s budovou vyšehradského nádraží udělá ( zajisté ji opraví), ale vizualizace využití každého čtverečního centimetru okolních ploch, zveřejněná  počátkem července,  vyrazila veřejnosti dech a potvrdila vlastně všeobecně známé trendy. Dvě nové budovy, které se budou okolo nádraží na náspech stavět ( !!! ) převyšují o tři patra současné nádraží, které doslova zamáčknou do země a jednoznačně je vizuálně vymažou. K této brutální dostavbě se nikdo nevyjadřuje, je však až školní ukázkou toho, že jde opravdu všechno. Tady platí známé a vyzkoušené heslo - když se ruka  k ruce vine, průšvih je na cestě.

Jedna rada na závěr: asi by si pánové, kteří za tento stav zodpovídají, měli buď nakoupit v odborných knihkupectvích literaturu, věnovanou konverzím a využitím kvalitních historických prostor nádraží a technologických budov v Německu, Francii či Británii. Anebo se rozjet na dlouhou služební cestu . I když už je asi pozdě.

 

Josef Vomáčka, 16.7. 2008


Přílohy