Václav Bláha - Příběhy


3. - 30. květen 2010
Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov


„…je ráno a já jsem se probudil drcený růžovým úsvitem a kalem oblohy, která spouštěla za mými okny podivné perly pochybnosti.“
Václav Bláha


Václav Bláha je čelným představitelem generace českých umělců, kteří začali svou samostatnou dráhu v bezútěšné situaci normalizačního útlaku 70. let 20. století. Jeho figurativní tématika z období sedmdesátých a osmdesátých let se zaměřuje na jednotlivce, který je osamocen a sevřen v jakési osudové existenční síti bytí, jejíž tíže dopadá na anonymní lidskou bytost a deformuje ji pod nevyhnutelným tlakem. Symbolické umocnění přítomnosti materiálu a pojetí toho, jak je proces vetknutý do významu výtvarného díla, nadále hrají v Bláhově obrazové řeči zásadní roli.
    Hustá barevná hmota jako „maso“ a obnažené spodní vrstvy obrazu jako „kost“ tvoří plastickou scénu pro vyjádření Bláhových lidských dramat. Pozorujeme, že postava není ani tak protagonistou jednajícím sám o sobě, jako spíše prostupnou a integrální součástí svého psychologického okolí, což je snad nejlépe patrné v Bláhových cyklech „Záznamy“ a „Zprávy“, které vznikly během devadesátých let. Lidská bytost se v nich stává čím dál tím více odhmotněnou přítomností, tvarem, který se zvolna vytrácí do různobarevného rastru. Výrazně zde také figurují slova, nebo lépe řečeno zprávy adresované autorem sobě samému v podobě úryvků konfesních myšlenek. Tato zpovědní sdělení však nemají být jednoduše čitelná – slouží zároveň jako energické kaligrafické znaky, ale i jako symbolizované proudění vnitřních myšlenek. Jednotlivá díla mohou být přitom skládána jako kostky mozaiky do větších kompozičně i prostorově variabilních celků. Bláha tento příznačný postup uplatňuje i ve svých nových pracích koncepčně shrnutých pod názvem „Příběhy“.
    Hlavním těžištěm autorova zkoumání je expresivně pojaté prostředí, v němž je lidská postava úzce propojená se vším, co ho obklopuje (ve vztahové, historické, politicko-společenské i přírodní rovině). Lidský tvar zde působí jako dynamický hýbatel ale i jako obětí „zásahů“ odjinud. Je logické, že se tento stálý impuls promítal do několika projektů koncipovaných jako prostorové instalace, jejichž smysl byl aktivován teprve fyzickou přítomností pozorovatele, který do nich vstupuje, prochází jimi, zanechává v nich své stopy, ba dokonce se účastní trvání díla, jeho opotřebovávání a nakonec i zániku. Bláhova symbolická fóra jsou ústředním místem, ve kterém splývá konkrétně vymezené vědomí jednotlivce se stěží postřehnutelným rytmem kolektivního lidského osudu. Autorův věčně „zasažený“ člověk je především on sám, posléze však i ztělesnění všech otázek, týkajících se smrtelné lidské existence.
    V cyklu obrazů a kreseb z let 2006-2007 autor reflektoval skutečnou situaci, v níž se ocitl doslova v „obklíčení“ vodního živlu. Jeho zprvu prozaický zážitek podněcoval myšlení nad nejistým místem člověka uprostřed nejrůznějších určujících vlivů. Najdeme tu příznačné znamení Bláhovy výpovědi: mraky a déšť se stávají dynamickou konstrukcí, vymezující lidský prostor. Člověk je však zároveň touto „klecí“ sám prostoupený a tím spojený s jinými lidskými bytostmi. Bez nutnosti bližších odkazů podává Václav Bláha osobní zprávu jejíž metaforická řeč stavby a pohybu vyjadřuje obecnější úvahu nad  postavením člověka v stále proměnlivém rastru přírody a existence.  
    Nové obrazy Václava Bláhy ukazují aktuální podobu zmíněných charakteristik: monumentální tělesné fragmenty se stále splétají do motivického „kostkovaného jsoucna“, figurální obrysy se rozplývají do vzorce drobných tůní utvářených ze světelných bodů hvězd či slunečného svitu na trávě. Zarputile vykročená „podivná figurka“ se znovu vydává na svou pouť časem a prostorem. Vedle tónů existenční surovosti tu však zároveň nacházíme zřetelnější něžnost (snad i střídmě romantické ozvěny) v autorově soustavném pojednání lidské křehkosti. Reflexe osobně a společensky bezvýchodného stavu, podmiňující pojetí Bláhových prvních zralých prací sedmdesátých let, jsou již dávno vystřídány „hybným  zaujetím“ důvěrným citovým životem a tázavým úžasem z přírodních jevů klenutých největším tajemstvím – vesmírem. Projevuje se tu i Bláhova neskrývaná ironičnost, vyjadřovaná jemným nádechem (sebe)útočného humoru, ale hlavně zdůrazňováním pochybnosti jako neodmyslitelné součásti cesty k poznání sebe i světa.
Bláhova je hlava vzhlížející nahoru do nebe. Jeho díla jsou svědectvím o tom, co vše tato „vyšší sféra“ přináší životu člověka, v kladném i záporném smyslu.

Richard Drury


Václav Bláha
CV

Narozen 1.4. 1949, žije a pracuje v Praze.
Člen Volného seskupení 12/15, pozdě, ale přece.
12/15 Better Late Then Never

studia: Střední odborná škola výtvarná v Praze a Akademie Výtvarných Umění, atelier monumentální malby prof. A. Paderlíka v Praze.

Některé samostatné výstavy:
1979 Okresní muzeum Písek
1986 Junior Klub Praha
     Galerie ČS Spisovatele Brno
     OKS Opatov Praha
1991 Sovinec u Jindřicha Štreita Sovinec
1992 Galerie pod Vyšehradem Praha
     Galerie Jaroslava Krále Brno
1993 Galerie Via Art Praha
1994 Galerie Art Fórum Karlovy Vary
     Galerie Atelier Praha
1995 Galerie Via Art Praha
     Galerie 60/70 Praha, Ranná tvorba, Praha
1996 Galerie Nová Síň, Záznamy, Praha
1997 České Museum Výtvarných Umění, Zastižen,(spolu s Pavlem           Krausem) Praha
1998 Galerie Via Art, A nebo tak, Praha
     Prácheňské museum v Písku, Otec a syn, (spolu s V. Bláhou      starším) Písek
1999 Výstavní síň Mánes, Vzkazy, Praha
     Dům umění  Na váhu, za kus (společně s Pavlem Krausem) České      Budějovice
2003 Galerie Via Art, Ze mě,  Praha
2005 Austelungen Halle, Hot Doks, (spolu s Danielem Peštou)      Frankfurt nad Mohanem
2005 Galerie Montanelli …o mně a o tobě, Praha
2005 Zámek Bechyně, Vedle sebe, Bechyně
2005 Galerie Palas Festungsgraben Hot Doks II Berlin (spolu      s Danielem Peštou)
2006 Galerie Sgrafito, Jen tak pro radost, Plzeň
2006 Galerie Via Art, Prší, Praha
2007 Divadlo Kolín, Témata, Kolín
2007 Galerie Dorka, …od každýho něco, Klatovy
2009 Galerie Sýpka, Neonový Chodec, Valašské Meziříčí
2009 Galerie Magna, Obrazy kresby, Ostrava
2010 Klášterní kostel Sv. Antonína Paduánského, Ohlédnutí, Sokolov

Některé společné výstavy.
1981 Galerie umění Obrazy, (Ouhel Pavlík Rittstein Sozanský,      Karlovy Vary)
1986 Alšova Jihočeská Galerie Česká kresba 20.st.
1987 Lidový Dům, Setkání 30, Praha
1988 Koloděje 12/15 Pozdě, ale přece, Praha
     Lidový Dům, 12/15 Jeden mladší, jeden starší, Praha
     Holešovická tržnice, Forum 88, Praha
1990 Galerie Mladá Fronta, 12/15 Kreslení, Praha
     Museum Regensburg Inoffiziel kunst der CSsR  1968-1989,      Regensburg
1991 Galerie umění, …a po deseti letech (Bláha, Novák, Ouhel, Rittstein, Pavlík, Sozanský), Karlovy Vary
Nassau County Museum of Art, Art in Velvet Revolution, New York City
Národní Galerie Praha, 12/15 Český Globus, Praha
Helsingin kaupungin taidemuseo, Nezlomní 70.léta, Helsinki
Galerie umění Klatovy-Klenová, Šedá cihla 78/1991, Klatovy
1992 Galerie umění Litoměřice, Baroko a dnešek, Litoměřice
1994 Frederikshaven Kunstmuseum, Malováno v Praze, Frederikshaven
     Mánes, 12/15 U zdymadla, Praha
     Galerie Via Art, 12/15 Malé formáty, Praha
     Národní Galerie Praha, Záznam nejrozmanitějších faktorů,      Praha
1995 Národní Galerie Praha, Kresba nebo Obraz, Praha
1996 Niederösterreichisches Landesmuseum, 12/15 Špét, ábr doch ,Vídeň
     Mappin Art Gallery,  Voices from the Interval, Sheffield
     České museum výtvarného umění, Umění zastaveného času, Praha
     Státní galerie Cheb, Umění zastaveného času, Cheb
     Státní galerie Zlín, I. Nový Zlínský salon, Zlín
1997 České centrum Berlín, Tři jména, Berlín
1999 Schick Gallery 6+1, Saratoga Springs, USA
2003 České museum výtvarných umění, O Člověku, Praha
2004 Galerie Bleibtreu, Berlín
2005 Diamant Členská výstava SVU Mánes, Praha
2005 České museum výtvarných umění, Exprese, Praha
2006 Špálova Galerie, Eros in Art, Praha
2006 Galerie Palas Festungsgraben, Amor Vincit Omnia, Berlin
2006 GVU Roudnice nad Labem, Okno do přírody. Roudnice n/Labem
2007 Galerie deset, Eros in Art II, Praha
2007 Karlin Hall, Prague Biennale III, Praha
2007 Meet Factory, Ztracená nevinnost, Praha
2008 Galerie ve dvoře, Veselí nad Moravou Nový Zlínský Salon,      Zlín, Muzeum Umění Olomouc, Nechci v Kleci, Olomouc,
 Památník Národního Písemnictví Hvězda, Obrazy slov, Praha,
Galerie Montmartre, Art Traffic, Praha
2009 GVÚ v Ostravě, Stopy Ohně, Ostrava


Zastoupen ve sbírkách:
Národní banky Čr, Světové banky ve Washingtonu, Deutche Bank v Praze, Unicredit Bank v Praze, Raiffeisenbank Praha, České pojišťovny, TECHO, as. Praha, REICO Praha, KDŠ Šťovíček, Praha, Venturesbook, Praha,  AAC N.Y.C. USA,  Národní Galerie v Praze, Jihočeské Galerii na Hluboké GVU Liberec, MU Olomouci,
MU Roudnici, GU Klenová, GVU Povážské Bystrici, V soukromých sbírkách doma a V USA, Kanadě, Anglii, Francii, Dánsku, Německu a Slovensku
Účast na veletrzích: Art Prague od roku 2000 zastoupen galeriemi Gambit, Praha, Bleibtreu Berlin, Galerie Montanelli Praha
Art Frankfurt 2004, 2005, zastoupen Galerií Montanelli

Realizace: Evropský Dům, Eschlkam, Germany 1999 – 2001
Penetration, Charlotte, North Carolina USA 2000 - 2004