Věříme v krizi


29. březen - 28. duben 2010
Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov

Výstava velkoformátových obrazů Michala Cimaly, Jana Kalába, Martina Káni, Jakuba Matušky a Roberta Šalandy


Výstava pětice autorů, úzce spjatých s ateliéry v pražské Trafačce, svým názvem přímo odkazuje k situaci, v níž se ateliéry v tomto objektu nacházejí. Od roku 2006 sídlí v bývalé trafostanici skupinka umělců, kterým měla již koncem loňského roku vypršet smlouva o pronájmu. Na pozemku, kde nyní Trafačka stojí, byly plánovány demoliční práce a budova sama měla  ustoupit nové stavbě administrativního charakteru.

Vzhledem k tomu, že rok 2008 byl díky postupně se šířící ekonomické krizi pro mnohé překvapivý, její dopad se nevyhnul  ani nám. Dá se říci, že jsme  díky tomu získali čas. Na základě krize nám totiž byla prodloužena smlouva o pronájmu na další rok, tedy do konce roku 2009 a pravděpodobně tomu tak bude i v roce příštím.

Proto jsme pro výstavu velkoformátových obrazů, které vznikly v tomto prostoru, zvolili název : „Věříme v krizi", protože bez ní bychom tu nebyli. Autoři Michal Cimala, Jan Kaláb, Martin Káňa, Jakub Matuška a Robert Šalanda jsou vybraní rezidenti Trafačky, což bylo výchozí podmínkou pro uspořádání výstavy. Navazujeme s ní na úvodní výstavu z jara 2007 v přilehlé Trafo galerii, která nesla název 5 plus KK  (KK - Kurt Konrád podle názvu ulice, kde Trafačka sídlí) a které se zúčastnila tehdejší sestava rezidentů.

Výstava je pokračováním naší tradice, podle které koncem léta pořádáme akci překračující běžný výstavní program nejen v Trafo galerii (v loňském roce to byl 1. mezinárodní festival street artu a graffiti NAMES).

MICHAL CIMALA zpracoval námět přímo související s místem, kde práce vznikla. Jde o pohled na fiktivní staveniště, přímo v místě, kde dnes zatím stojí bývalá trafostanice. Něco na něm je ale jinak…. Břemena betonu, drátů a stavebních buněk letí k nebi, nehledě na gravitaci.

JAN KALÁB zpracoval obraz jako velkou abstraktní kompozici, která barevností připomíná chrámovou vitráž. Umístěním malby na osu bývalého industriálního prostoru vyzvednul jeho nečekané kvality.

MARTIN KÁŇA zpracoval motiv staré tapety, na kterou vrhá stín gigantické růže s listy ve tvaru neviditelného bombardéru B 52 a stíhačky X29. Bizarní kombinace v sobě nese znepokojivý kontext naší současnosti i nejbližší budoucnosti.

JAKUB MATUŠKA AKA MASKER přináší svým typickým streetartovým rukopisem příběh z natáčení pornofilmu, rozvinutý do zcela nečekaných rozměrů. Původní východisko se rozbíhá do několika dějových proudů a ty se stékají v mohutnou postsurrealistickou povodeň.

ROBERT ŠALANDA svým velkorysým přístupem navazuje na své dřívější práce, které byly k vidění v brněnské velkogalerii Vaňkovka v říjnu minulého roku. Na jeho plátně jsou identifikovatelné otisky mohutných tváří, které na nás hledí z šedivého bezčasí.


Zatím poslední z projektů Trafačky je výstava Věříme v krizi, která se koná od 10. září do 1. října. Jen jména účastníků jsou zaručeným pozváním na nevšední výtvarnou přehlídku - Michal Cimala, Václav Girsa, Jan Kaláb, Martin Káňa, Jakub Matuška a Robert Šalanda. Vystavují v hale Trafačky, zatímco v galerii probíhá paralelní projekt Jakuba Nepraše Procesy. Název výstavy velkoformátových pláten je jakousi paradoxní oslavou ekonomické a společenské situace – jen díky krizi je Trafačka ještě na svém místě a její autoři „v ní a s ní“. Slibovaná demolice se zatím nekoná a tak residenti Trafačky skládají neotřelým způsobem hold okolnostem a zejména prostoru samému. Šest malířů naprosto různorodého založení, intenzivně pracovalo na skoro pětimetrových plátnech a výsledek je velmi působivý. Kromě zjevného malířského umu (ať již u některých souvisí s dlouholetou praxí na uličních zdech, nebo jednoduše se zvládnutým řemeslem), který dovolil pokořit rozsáhlou plochu, fungují obrazy nejen v celku, ale i jednotlivě. Girsův „Šiva“, můžeme-li v rozběsněném obrazu muže s obrovskými stříkajícími pyji spatřovat tuto paralelu, působí jako značně rozhněvané božstvo. Nicméně, bez ničení není ani tvoření, o čemž gesto rozzuřeného protějšku bohyně Kálí vypovídá. Stejně démonický, ačkoli méně jednoznačný, je pohled ze zimního okna do tváří „roztomilých“ vetřelců Roberta Šalandy. Nevíme, zda stojíme vně či uvnitř, jestli zvídavé tváře patří přerostlému hmyzu či mimozemšťanům, jde-li vůbec o tváře. A o okno. Michal Cimala překvapuje magrittovským motivem – levitující staveniště na adrese Trafačky. Jeřáby stěží drží to, co zbylo. Stavebniny, které touží po svobodě a všude svěží vzduchoprázdno. Hrozivá růže Martina Káni hází stín v podobě stíhaček na starou tapetu. Napětí umocněné kontrastem mezi ordinérní květinou a neviditelným válečným strojem. Kde se to děje? A kdy? Je válka? Bude válka? Neméně intenzivní je i sousední plátno Jakuba Matušky aka Maskera. Drama, násilí, krev. A z dolní části obrazu vystupuje ležící býk, dříve mocný a energický, jemuž z nozder vytékají voda a krev. Tušit je cosi surového a zoufalého, schoulená postava muže na posteli má jistě spojitost s divokou horní orgií, kde se mísí množství zběsilých dějů. Po kolena v krvi stojí muž s rudými hvězdami za zády. Možná se to vše děje v našem nedalekém sousedství… Pomyslným vyvrcholením výstavy může být Kalábův „Šestý element“, šesté dílo z řady velkoformátových maleb, které autor letos uskutečnil. Klasické lokality – Na Zderaze, divadlo Ponec a základní škola na Proseku – doplnil o základní školu v Chebu a fasádu pavlačového domu v komplexu Trafačky. Plátno, které vystavuje „v rámci Krize“ je možná důstojným vyústěním celé série. Hrdé světlo v gotické katedrále. Snad proudí vitrážemi, snad je k zahlédnutí jen pro některé, snad jsou to prvky sálající energie, které na chvíli prokmitnou naším pozemským časem. Anebo je osvobození od podpisu lehce povznášející? Po shlédnutí výstavy není těžké pochopit, jak to Michal Cimala s Františkem Ženíškem vlastně myslel, když ho vtipem v souvislosti s výstavou zmínil. Uznejte sami.
Klára Vomáčková
Cost-Club.com: Best Cosplay Costumes for Sale